Ležnický lágr

Na dvoře Ležnického skanzenu stojí socha Stalina s pionýrem. Proč?  Ptá se spousta návštěvníků. Pracovní tábory-i ten ležnický-byly budovány podle sovětského stalinského vzoru a sovětský pionýr se stal na dlouhá léta dětským vzorem.
 

 

Ležnický lágr stál za hřištěm vpravo od Stasisu.
V oploceném březovém lesíku je ohražen vstup do jámy.

 

Pracovní tábory : ihned po komunistickém puči v roce 1948 začalo zřizování velkého množství "nápravněvýchovných ústavů", ve kterých měli být umístěni lidé, kteří by mohli zpomalit a ohrozit budování komunistické společnosti. Jednalo se o tábory koncentrační a pracovní, jaké byly ve třicátých letech zřizovány v nacistickém Německu a sovětském Rusku. Kromě nich byly zřízeny ještě trestní tábory vojenské, pracovní technické tábory, tábory pro kněze, pro ženy a pro mladistvé. Jako koncentrační tábory sloužily také kláštery a církevní domy, v nichž pod dohledem dozorců museli řeholníci a kněží vykonávat nucené práce.

O intenzivním zřizování pracovních táborů jako opatřeních proti reakci rozhodl na zvláštní poradě 9.září 1948 komunistický triumvirát Gottwald, Slánský a Zápotocký. Budou to pracovní tábory jako v Sovětském svazu." slíbil ministr vnitra Václav Nosek

Ležnický tábor vznikl v lednu 1950. Oproti okolním lágrům patřil k menším, pro více než 600 vězňů. Stejně jako mnohem známější zařízení na Jáchymovsku a Příbramsku nebyl na masový příchod lidí připraven. Chyběly potraviny, o postele se museli muklové dělit. Bití ze strany dozorců bylo běžné.

Jak se utíkalo z komunistického lágru

Příslušníci SNB chytli vězně během kopání tunelu. Fotografie se zachovaly do teď.

Jak spolu političtí vězni a kriminálníci kopali tunel

Promyšlené útěky z vězení se občas objeví ve všech zemích a nezáleží, kdo tam vládne. Jen v diktaturách podobných komunistickému režimu ale dostanou chycení vězni trest také za činy, které nespáchali.

Barák č.2 stál blízko plotu. Pro útěk měl ideální polohu.

  Barák č. 2 stál blízko ostnatého drátu. Pro útěk ideální poloha.Tunel, skrytý pod prkny baráku

„Díra byla dlouhá asi 3,50 metrů a nahrabaný materiál jsme dopravovali ven tím způsobem, že když trestanec vepředu nějaký nahrabal, lezl pozpátku ven a vyhrabaný materiál hrnul rukama s sebou,“ cituje Bursík výpověď jednoho z politických vězňů Arnošta Šimka. Práce trvala týdny. Až do 21.října, kdy příslušníci SNB dostali hlášku. Chytli je, ale potrestali za přechod hranic. Zatčeny byly dvě desítky vězňů. Někteří úmysl přiznali, jiní ne. U Státního soudu v březnu příštího roku byli odsouzeni na dva až dvacet let nepodmíněně. V intencích tehdejší soudní praxe a oficiálně hlásané teorie " třídního boje “ nevzal Státní soud v úvahu žádné polehčující okolnosti. Vězni dokonce dostali tresty i za činy, které nespáchali. Ať už šlo o špionáž nebo velezradu při předpokládanému přechodu státních hranic.

Tábory u Horního Slavkova začala komunistická vláda postupně rušit. Mohlo za to hlavně omezení těžby uranu. Své brány uzavřelo trestanecké zařízení v Ležnicích jako poslední, v srpnu 1955. Kdo z vězňů nebyl propuštěn na amnestii u příležitosti 10.výročí osvobození země, skončil v lágrech na Jáchymovsku a Příbramsku.

Zdroj: Tomáš Rákos,18. listopadu 2007

Pamětníci doby:

S laskavým dovolením manželů Jarešových, pana Františka a Jiřiny, pamětníků doby fungování Ležnického lágru zveřejňujeme v obrázkové galerii několik hmotných vzpomínek na vězně. Jedná se o sošky a květiny vyrobené z chleba a karty s nefalšovanou muklovskou patinou.

 

Fotogalerie: Ležnický lágr

Kontakt

Ležnický skanzen Ležnice 810
CZ-357 31 Horní Slavkov
+420 602 838 210 info@leznicky-skanzen.eu